"Hudba je nejčistší elixír života... sice není všechno, ale bez ní by nebylo nic!"

Report Masters of Rock 2010, neděle 18.7. 2010

17. srpna 2010 v 22:36 | anushka |  Koncerty & festivaly
Po bouřlivé a deštivé sobotní noci slibovala neděle konečně trochu odpočinku od zabijáckých veder předešlých dní. Počasí bylo jako stvořené na poslední hudební nášup letošního ročníku Masters of Rock. Ačkoliv šedivá obloha vypadala, že se každou chvíli rozprší, nestalo se tak. Chvílemi trochu mrholilo, ale po již zmíněných vedrech to nemohlo snad ani nikomu vadit.


Do areálu jsem dorazila nějak před Rusy RHEMORHA. A jelikož si z jejich vystoupení vůbec nic nepamatuji, tak na mě asi moc nezapůsobili.
Po nich vystoupili KIMAERA. V našich končinách jsou docela raritou, jelikož pochází z Libanonu. A pokud si dobře pamatuji, tak říkali, že jsou vůbec první libanonskou kapelou která vystoupila mimo svou zemi (omlouvám se, pokud se pletu). Jejich koncert přinesl festivalu jistou dávku exotičnosti a celkem se mi líbil.
První českou nedělní kapelou byli HARLEJ. Někdo si určitě řekne trapná zábavová odrhovačka. Ale nikdo nemůže popřít fakt, že si člověk může zazpívat. "Harlejovské" největší hity jsou totiž tak profláklé, že možná ani nevíte, že pochází právě od skupiny Harlej.
Němce CALLEJON jsem s klidným svědomím proseděla u zábradlí zády k podiu. Jejich tvorba mi vážně nic neříká, ačkoliv většině publika se to líbilo. Soudím podle toho, že kapela inspirovala publikum až k "dead wall" a moshpitům.
Pak už na podium dorazili ARAKAIN. Můžeme říct, že jako jedna z mála českých kapel si zaslouží nálepku legendární. Taky měli v publiku hodně fanoušků. Měla jsem možnost je vidět druhý víkend po sobě (poprvé na festivalu v Přeštěnicích) a opět jsem se utvrdila, že mě jejich set nudí. A to i přes to, že je mi frontman Honza velice sympatický.
Další německá kapela LACRIMOSA rozdělila publikum na dvě části. Jedněm se jejich vystoupení líbilo, druhým přišlo hodně vtipné. Já bych se zařadila spíš do té druhé části a ještě bych přidala, že mě to dost nudilo. Trochu jsem nepochopila, o co vlastně zpěvákovi šlo. Jesli chtěl vypadat neodolatelně sexy nebo tajemně či jak.
Po nich však vtrhla na podium bomba jménem DORO. Nebudu se tajit tím, že mám slabost pro hard rock 80. let. Proto jsem jejím setem byla naprosto nadšená a jako první mě za ten den dokázala pořádně rozhýbat. Ačkoliv jsem před tím neznala žádnou její písničku, byla většina z nich tak chytlavá, že jsem si nakonec i zazpívala. Doro na mě působila velice mile a stejně tak i zbytek kapely. Setlist byl namíchaný ze zatím posledního alba Fear No Evil, tak i ze starých ověřených hitů jako "All we are" nebo "Burning the witches". Tahle paní si mě opravdu získala a pokud by byla ještě možnost navštívit její koncert, určitě si ji nenechám ujít.
Po rozjeté Doro přišla pro mě chladnější sprcha v podobě vystoupení ex-zpěváka Halloween MICHAELA KISKEHO a jeho nového projektu UNISONIC. Kiske se obešel bez jakýchkoliv teatrálností a odehrál jistě kvalitní koncert. Pro mě to bylo však trochu utahané.
Comebackově s novým zpěvákem se představili ACCEPT. Pro někoho to byl vrchol posledního nedělního dne. Přiznám se, že jejich tvorbu jsem nikdy nesledovala a tak jsem na jejich koncert byla hodně zvědavá. Hlas zpěváka Marka se sice moc nepodobá dřívějšímu Udovi, ale i tak se zhostil svého úkolu s přehledem a předvedl úžasný pěvecký výkon. Sekundoval mu i zbytek kapely. Jejich kytaristu Wolfa bych korunovala největším sympaťákem nedělního dne, jaké rozdával široké úsměvy do všech stran.
Pak už ale přišel čas na úplně poslední kapelu celého festivalu a pro mě kapelu, na kterou jsem čekala už od dopoledne. Pro Finy LORDI to bylo úplně poslední vystoupení v jejich Deadache éře a Deadache kostýmech. Zahráli v celku nezměněný set v plné délce normálního koncertu. Jedinou výjimkou bylo představení nového singlu "This is heavy metal" z připravované desky. Dalším překvapením byl duet zpěváka Mr. Lordiho s již zmiňovaným Udem v písni "They only come out at night". Lordi nevynechali ani divadelní část vystoupení jako probodnutí tancujícího páru zombíků nebo pitvy v přímém přenosu. Své vystoupení a tím i celý festival zakončili profláknutou "Hard rock hallelujah". Mnohými
nenáviděni a mnohými milováni. Pro mě jsou Lordi jednoznačně srdeční záležitost.


Omlouvám se, ale nejsem shopná sepsat report k ostatním dnům. Pokud byste si však chtěli přečíst něco i o těchto dnech, odkážu vás na metalpussy.cz a na reporty mých kolegyň ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
> Vstupte do světa hardrockových monster <